Dle zákona je exekutor oprávněn požadovat zálohu na náklady exekuce, přičemž záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 30% odměny z výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny stanovené pro takovou exekuci.

Jinak ovšem náklady exekuce a náklady oprávněného platí povinný, takže v konečném důsledku je vymáhání pohledávek soudním exekutorem pro věřitele levné. Odměna exekutora, které je součástí nákladů exekuce, je stanovena tarifem, který jako vyhlášku vydává Ministerstvo spravedlnosti. Mimo tarifní odměnu lze sjednat smluvní odměnu mezi oprávněným a exekutorem. Úspěšné provedení exekuce tedy záleží na aktivitě soudního exekutora, který je na ní hmotně zainteresován.

Exekuční řád zajišťuje větší efektivitu provádění exekucí soudním exekutorem i tím, že exekuci může soudní exekutor provést v jednom exekučním řízení více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby (např. prodejem nemovitosti, přikázáním pohledávky apod.), a to i současně, způsob provedení exekuce přitom určuje soudní exekutor. Věřitel tak nemusí, jako tomu bylo doposud, čekat na výsledek jednoho způsobu exekuce, než započne s jiným, ale souběžně může být prováděna exekuce více způsoby. Povinný tedy nemůže namítat (tak jako u výkonu rozhodnutí), že exekuce je prováděna způsobem zjevně nevhodným, protože sám zákon (exekuční řád) dává exekutorovi možnost provádět exekuci najednou několika způsoby.

Způsoby provádění exekuce v exekučním řádu jsou v základu shodné s občanským soudním řádem, exekuční řád však v rámci jednotlivých způsobů provádění exekuce přináší řadu výjimek a odlišných postupů při provádění exekucí soudním exekutorem, které by měly pomoci zefektivnit a urychlit vymáhání pohledávek a zná také některé \\\"nové\\\" způsoby provádění exekuce.

Výslovně připouští exekuci postižením podílu povinného jako společníka nebo komanditisty ve společnosti a exekuci postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu. Dále pak je výslovně připuštěna exekuce prodejem zástavy (a to i ve vlastnictví třetích osob) a je připuštěna exekuce postižením patentů, průmyslových vzorů, ochranných známek a licencí. Do doby zpeněžení těchto práv vykonává všechna práva exekutor. Posledním \\\"novým\\\" způsobem provádění exekuce je exekuce na cenné papíry, u které má, podle povahy cenného papíru, exekutor možnost buď vyzvat toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal exekutorovi nebo se postará o jejich zpeněžení převodem na třetí osobu podle ustanovení upravujících prodej movitých věcí. Do doby zpeněžení cenného papíru ovšem vykonává práva z cenného papíru sám exekutor.
Soudní exekutor tedy může použít tyto způsoby exekuce: exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, exekuce přikázáním pohledávky (jde zejména o bankovní účty, obchodní podíly, patenty a licence), exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí (včetně prodeje zástav), exekuce prodejem podniku, exekuce vyklizením, exekuce odebráním věci, exekuce rozdělením společné věci, exekuce provedením prací a výkonů.

Z výše uvedených osmi způsobů exekuce se první čtyři používají pro vymáhání peněžitých pohledávek a další čtyři pro vymáhání práv na nepeněžitá plnění.

Po podání návrhu na nařízení exekuce je druhou fází rozhodování o nařízení exekuce samotné. Největšími výhodami úpravy v exekučním řádu oproti občanskému soudnímu řádu je bezesporu
(1.) zavedení 15 denní lhůty pro nařízení exekuce - lhůty stanovené soudům pro rozhodování povedou k rychlejšímu vydávání rozhodnutí a tím i k efektivní ochraně subjektivních práv
(2.) skutečnost, že soud neuvádí, jakým způsobem bude exekuce provedena - dosavadní soudní praxe totiž postupovala tak, že jednotlivé způsoby exekuce byly nařizovány postupně, jeden po druhém, a to vždy až poté, co byl předchozí způsob výkonu rozhodnutí neúspěšný. Takový postup ovšem např. umožňoval dlužníkovi poté, co mu byl zablokován účet pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, se okamžitě začít zbavovat ostatního majetku (např. převodem na osoby blízké či na právnické osoby jím ovládané či na třetí osoby apod.). Podle exekučního řádu takový postup nadále nebude možný. Exekutor nebude nařízením exekuce omezen ve výběru způsobů provedení exekuce a bude proto možné, aby najednou jednotlivými exekučními příkazy postihnul veškerý majetek povinného, pokud o něm ovšem bude mít vědomost.
(3.) generální inhibitorium na majetek povinného - po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný, a
(4.) vymezení odvolacích důvodů proti nařízení - odvolací důvody jsou omezeny na namítání skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.

Po podání návrhu na nařízení exekuce je druhou fází rozhodování o nařízení exekuce samotné. Největšími výhodami úpravy v exekučním řádu oproti občanskému soudnímu řádu je bezesporu (1.) zavedení 15 denní lhůty pro nařízení exekuce - lhůty stanovené soudům pro rozhodování povedou k rychlejšímu vydávání rozhodnutí a tím i k efektivní ochraně subjektivních práv (2.) skutečnost, že soud neuvádí, jakým způsobem bude exekuce provedena- dosavadní soudní praxe totiž postupovala tak, že jednotlivé způsoby exekuce byly nařizovány postupně, jeden po druhém, a to vždy až poté, co byl předchozí způsob výkonu rozhodnutí neúspěšný. Takový postup ovšem např. umožňoval dlužníkovi poté, co mu byl zablokován účet pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, se okamžitě začít zbavovat ostatního majetku (např. převodem na osoby blízké či na právnické osoby jím ovládané či na třetí osoby apod.). Podle exekučního řádu takový postup nadále nebude možný. Exekutor nebude nařízením exekuce omezen ve výběru způsobů provedení exekuce a bude proto možné, aby najednou jednotlivými exekučními příkazy postihnul veškerý majetek povinného, pokud o něm ovšem bude mít vědomost. (3.) generální inhibitorium na majetek povinného - po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný a (4.) vymezení odvolacích důvodů proti nařízení - odvolací důvody jsou omezeny na namítání skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.

Samotné exekuční řízení se zahajuje na návrh. O návrhu musí věcně příslušný soud rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od jeho předložení. Návrh musí podat oprávněný a může jej podat buď přímo exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu s určením exekutora, který má exekuci provést. Oprávněný může rovněž využít možnost, aby pro něj návrh na provedení exekuce sepsal přímo exekutor na základě listin předložených oprávněným. Exekutoři jsou oprávněni provádět exekuce po celém území České republiky.

Návrh na nařízení exekuce musí kromě obecných náležitostí (jméno, příjmení a bydliště účastníků, kdo ho činí, které věci se týká, co navrhovatel sleduje, data a podpisu) obsahovat také označení exekutora, který má být soudem pověřen k provedení exekuce, popř. soudu, jemuž je určen, pokud je návrh podáván přímo soudu a nikoliv exekutorovi, dále pak označení exekučního titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, uvedení rozsahu, v jakém byla povinnost splněna a také důkazy, kterých se oprávněný dovolává.

S výjimkou podání návrhu na nařízení exekuce k soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, musí být k návrhu na nařízení exekuce připojen originál nebo úředně ověřená kopie exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti, popř. stejnopis notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Exekuční řád umožňuje, aby věřitelé i nadále v nezměněném rozsahu využívali jak výkon rozhodnutí prováděný soudem podle občanského soudního řádu (\"OSŘ\"), tak i nedobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách.

Exekuční řád je ale oproti OSŘ účinnější v tom, že dává soudu na každý úkon lhůtu, ve které musí soud rozhodnout. Jinými slovy to znamená, že do 15 dní od doručení návrhu na zahájení exekuce musí být nařízena exekuce. Protože základní zásadou úspěšné exekuce je rychlost, mnohdy bude dlužník vyrozumíván o exekuci až poté, co mu bude zablokován účet, popř. začne srážení ze mzdy, nebo bude na dveře klepat soudní exekutor, aby sepsal a odvezl movité věci. Ustanovení o procesní lhůtě dané soudu je jedním z největších výdobytků exekučního řádu a lze tak předpokládat podstatné urychlení celého řízení na rozdíl od řízení o výkon rozhodnutí, kde lhůta pro nařízení exekuce stanovena není.

Nejdůležitějším důsledkem nařízení exekuce je tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Toto inhibitorium je generální v tom smyslu, že postihuje všechen majetek povinného, tedy i ten, o kterém exekutor či soud v době nařízení exekuce neví. Tato šíře inhibitoria je však vyvážena povolením jistých výjimek. Jedná se o nakládání s majetkem v mezích běžné obchodní činnosti, při uspokojování základních životních potřeb a správa a údržba majetku.

Součinnost třetích osob je novinkou. Soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, fondy, obchodníci s cennými papíry jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného. Pošta je povinna oznámit exekutorovi, zejména totožnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky nebo jiná doručovací místa, údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn peněžních prostředků docházejících povinnému poštou nebo do jeho poštovní přihrádky a rovněž je povinna umožnit exekutorovi tyto údaje získat na poště a správnost údajů oznámených poštou na místě prověřit. Provozovatelé telekomunikačních služeb jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice užívané povinným a údaje o nich. Pojišťovny jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného. Dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje o přepravovaném zboží, je-li to třeba k provedení exekuce.

Exekuční řízení je řízením, v němž vystupují dvě strany - oprávněný a povinný - tradiční terminologií věřitel a dlužník - které mají protikladné zájmy a vedou spor. Tento spor však již není sporem o nárok plynoucí z hmotného práva jako v řízení nalézacím, ale sporem o nárok judikovaný. Judikované právo na rozdíl od nároku plynoucího z práva hmotného musí být po nabytí právní moci rozhodnutí respektováno jak účastníky řízení, tak i státem a všemi jeho orgány.Tato vlastnost je nazývána závazností a je vyjádřena institutem právní moci. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, která dovoluje oprávněnému (věřiteli) dovolat se i nuceného uskutečnění takového rozhodnutí. Takové rozhodnutí, které je veřejnou listinou, se nazývá exekučním titulem.

Pro provedení exekuce je tedy nezbytný jak závazný (pravomocný) tak i vykonatelný exekuční titul. Ve některých případech však postačuje, aby exekuční titul oplýval alespoň vykonatelností. Typicky předběžná opatření vydaná prvostupňovými soudy jsou vykonatelná dnem doručení povinnému, zatímco pravomocnými se mohou stát teprve poté, co o nich bude rozhodnuto soudy druhého stupně. Nutno upozornit, že exekuční titul (zejména v případě rozsudku) musí být opatřen nejen potvrzením (doložkou) o nabytí právní moci, ale i doložkou o nabytí vykonatelnosti. Z dosavadní nedlouhé praxe vím, že na doložku vykonatelnosti často oprávnění zapomínají

V exekuci je pravidlem exekuční titul vydaný soudem v civilním nalézacím řízení. Typicky se jedná o rozsudky, usnesení, platební rozkazy, směnečné platební rozkazy a soudem schválené smíry, ukládající povinnost jednomu z účastníků.

Ne všechna soudní rozhodnutí se však mohou stát exekučním titulem. Titulem nebudou jednak rozhodnutí mající pouze určovací povahu, včetně zamítavých rozhodnutí a rozhodnutí nepřiznávajících nárok. Také konstitutivní rozhodnutí a rozhodnutí ukládající projev vůle nebudou exekučním titulem.

Jisté problémy se mohou vyskytnout při provádění exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu. Vzhledem k tomu, že podmínkou nařízení exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu, je vzájemnost provedení exekuce rozhodnutí českých soudů v příslušném cizím státě, je třeba nejprve přezkoumat naplnění této podmínky.

Exekuční řád připouští provedení exekuce i na podkladě jiných exekučních titulů, které nemusí být dokonce ani výsledkem jakéhokoliv řízení. Klasickým případem je notářský zápis. Ten se totiž stává exekučním titulem pouze na základě výslovného souhlasu dlužníka s vykonatelností zápisu za poměrně přísných podmínek exekučního práva. Právě povaha notářského zápisu, který není rozhodnutím, znamená, že se stává titulem výlučně na základě svobodně prohlášené vůle dlužníka. Předmětem jeho prohlášení může být peněžitá pohledávka nebo realizace zástavních práv.

Nově je samotným exekučním řádem připuštěn i další universální exekuční titul, a to exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti .Pro sepis exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti jsou stanoveny shodné podmínky jako pro sepis notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti.

Dalším zvláštním exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález. V rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jsou rovněž řešeny soukromoprávní spory a je poskytována ochrana subjektivním právům. Rozhodčí řízení patří mezi tzv. veřejnoprávní soudnictví, které není prolomením státního monopolu na zajišťování ochrany subjektivních práv. Díky tomu byla přiznána rozhodčím nálezům exekuovatelnost.

Exekučním titulem jsou rovněž vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány a vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.
Zásadně však způsobilým exekučním titulem nejsou různé výkazy státem vlastněných právnických osob, které nejsou zároveň orgány státu (nevykonávají státní správu). Proto např. účty společnosti Český Telecom vystavené účastníkům nejsou \"výkazem nedoplatků orgánů státní správy\".

Podmínkou, aby soudní exekutor mohl provést exekuci je v první řadě tzv. exekuční titul, který je po materiální i formální stránce vykonatelný. Věřitel, resp. osoba oprávněná z exekučního titulu, kterým má pravomocně přiznanou pohledávku, si může zvolit k provedení exekuce jím vybraného soudního exekutora, přičemž každý soudní exekutor má celostátní působnost.

Soudní exekutor potřebuje k výkonu exekuční činnosti pověření exekučního soudu, které mu soud udělí spolu s rozhodnutím o nařízení exekuce na základě návrhu oprávněného. Oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora buď přímo k příslušnému exekučnímu soudu nebo k jím vybranému soudnímu exekutorovi a exekutor potom předá návrh na provedení exekuce sám spolu s žádostí o pověření k provedení exekuce nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu oprávněného na nařízení exekuce. Tento posléze uvedený postup - tedy podání návrhu k vybranému exekutorovi- je pro oprávněného praktičtější, protože při konzultaci s exekutorem může oprávněný získat řadu relevantních informací a praktických rad ohledně možností při vymáhání svého exekučního titulu a při osobním jednáním může oprávněný lépe poznat i jím vybraného soudního exekutora.

Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, v rámci něhož exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle exekučního řádu.

Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení veřejného činitele, čímž se podstatně liší od obyčejných osob a firem, které se zabývají vymáháním pohledávek. Exekutor si proto může sjednat přístup do sídla firmy či bydliště fyzické osoby i bez přítomnosti dotčených osob, za asistence policie a zámečníka.

Soudní exekutor je tedy jakousi prodlouženou rukou soudu, která je ovšem na něm závislá pouze na začátku, kdy k zahájení exekuce potřebuje usnesení soudu s pověřením. Od této chvíle už jedná samostatně a ve vlastním zájmu i rychle a efektivně, čímž se liší od doposud činných soudních vykonavatelů, kteří budou fungovat i nadále, v režimu občanského soudního řádu („OSŘ“).
Exekuční řád je ale oproti OSŘ účinnější v tom, že dává soudu na každý úkon lhůtu, ve které musí soud rozhodnout. Jinými slovy to znamená, že do 15 dní od doručení návrhu na zahájení exekuce musí být nařízena exekuce. Protože základní zásadou úspěšné exekuce je rychlost, mnohdy bude dlužník vyrozumíván o exekuci až poté, co mu bude zablokován účet, popř. začne srážení ze mzdy, nebo bude na dveře klepat soudní exekutor, aby sepsal a odvezl movité věci. Ustanovení o procesní lhůtě dané soudu je jedním z největších kladů exekučního řádu a dochází tak k podstatnému urychlení celého řízení.

Nejdůležitějším důsledkem nařízení exekuce je tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Tento zákaz postihuje všechen majetek povinného, tedy i ten, o kterém exekutor či soud v době nařízení exekuce neví.

Další účinnou zbraní je ustanovení o součinnosti třetích osob. Soudy, orgány státní správy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Banky, spořitelny, družstva, pojišťovny, fondy, obchodníci s cennými papíry jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného. Pošta je povinna oznámit exekutorovi, zejména totožnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky, údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn peněžních prostředků docházejících povinnému poštou, dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje o přepravovaném zboží, je-li to třeba k provedení exekuce atd. Exekuční řád tedy poskytuje exekutorovi mnoho prostředků k tomu, aby zjistil a také zajistil všechen majetek povinného a mohlo tak dojít k uspokojení oprávněného.

Dle EŘ vykonává exekutor nucený výkon exekučních titulů (dále jen \"exekuční činnost\") a další činnost. V rámci další činnosti může
(a) poskytovat právní pomoc po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností,
(b) sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost

Další činností exekutora může být:

(a) právní pomoc oprávněnému či povinnému po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností,
(b) sepisování listin - exekutorských zápisů (o dohodě účastníků se svolením k vykonatelnosti nebo o osvědčení skutkového stavu děje nebo věci),
(c) jiná činnost, pod kterou lze podřadit dle dikce exekučního řádu:
(ca) úschovy (peněz, listin nebo movitých věcí),
(cb) provádění dobrovolných dražeb
(cc) jakékoliv činnosti na základě pověření soudu (doručování písemností soudu, činnost soudního vykonavatele atd.).